Pelta s milenkou český sport zranili, ministr Štěch ho minulý týden dodělal. Změňme RUD!

Ať už exministr školství Marcel Chládek (ČSSD) osahával svou kolegyni nebo ne, ať už jeho nástupkyně Kateřina Valachová vyklidila křeslo kvůli pocitu viny za svou obžalovanou náměstkyni Simonu Kratochvílovou, která si nabrnkla 

bosse Peltu, jisté je, že všichni čtyři odešli. Pro český sport znamenalo jejich vládnutí dobu totální nejistoty, která stále převládá, jelikož Ministerstvo přeťalo minulý týden tepnu financování tělovýchovným jednotám a sportovním klubům na údržbu a provoz sportovišť  

S bossem Peltou to bylo jisté, kdo ho znal, tak se měl. Jeho uvržením do vazby, problémy českého neskončily, ba naopak. Rána a vyvrcholení období nejistoty přišly minulý týden za ministrování Milana Štěcha, který zastavil program 4, čímž zatemnil budoucnost českého sportu ještě víc.  Jak má ČR šířit své jméno po světě, když se nedostává prostředků do samotných základů. A reprezentace? Peníze plynoucí do českého reprezentačního sportu jsou tristně nízké, a skutečnost, že tu a tam urveme nějakou medaili z mistrovství Evropy v kolektivních, ale i v individuálních sportech je spíše dílem náhody nebo mimořádného talentu a daru od pána Boha, jako v případě olympijského zlata judisty Krpálka. O systematickém úspěchu se dá hovořit jen sporadicky.   

Už i Ázerbájdžán pochopil, jak je sport důležitý pro národní hrdost, jméno státu a hlavně pro samotné občany. Hrdinné české ministerstvo školství, sportu a tělovýchovy za celý letošní rok nezvládlo dotáhnout financování pro sportovce, národní svazy a reprezentace i budování sportovních objektů povětšinou nemajetných sportovních spolků. Ministr Štěch dílo zkázy dokonal, a pokud se bojí rozhodovat, nemá v politice nota bene na ministerstvu, co dělat. 

Neutěšený stav má však řešení, částečné, ale koncepční řešení. Navrhuji doplnit do zákona o Rozpočtovém určení daní (RUD) povinnost obcí investovat peníze získané do svých rozpočtů navíc za vlády Petra Nečase v roce 2013. 50% těchto prostředků získaných novelou loterijního zákona by muselo plynout do sportu. Je to sice jen částečné řešení, ale pro začátek stačí.  

Kupříkladu u nás v Litoměřicích přispívá město ročně z této kapitoly na provoz domácí hokejového týmu cca 6 miliony korun. A výsledek? Hrajeme první ligu, domácí fanoušci se chodí hokejem bavit a naše nová aréna je velmi slušně navštěvovaná. Díky programu 'Nová Dukla', podporovaném předsedou Svazu ledního hokeje Tomášem Králem nám tu hraje 15 juniorských reprezentantů a pereme se o přední místa v tabulce. Celkem Litoměřice uvolňují z příjmu z loterií 60%, tedy 13,5 milionů a stačí to na extraligu futsalu, judo, 2. nejvyšší soutěž v basketbalu a hokeji a na fotbalovou ČFL. Je tu ale i sekundární efekt. Pocit základního kapitálu dodá místním firmám a soukromým sponzorům pocit jistoty „základny“, a ty tak přidají další peníze klubům do rozpočtu. Suma sumárum 30 dalších oddílů si vede také dobře.

Města a obce vědí daleko lépe než pánové a dámy z ministerstva, kde a jak investovat do sportu, musí se jim ale dát povinnost do něj investovat a musí se jim k tomu alokovat prostředky. Vrcholový sport, reprezentační sport, začíná v tělocvičnách, sokolovnách a jednotách.